Anthony Brasse: Vězení hrůzy

Tentokrát něco opravdu speciálního. Ne, abyste to zkoušeli sami. Kniha je čirá fantazie a popisované praktiky mohou snadno způsobit vážné zranění.

„Ty pitomá krávo!“ zakřičela na ni Tamara. „To ses ještě pořád nenaučila, jak se máš chovat a jak máš vykonávat své povinnosti?!“
Tamara jí neurvale vytrhla bič z ruky a několikrát za sebou ji bezohledně udeřila. Jako vždy vkládala do každé rány veškerou svou sílu.
„Příště se aspoň budeš víc snažit, ty hloupá děvko! A aby sis to opravdu dobře zapamatovala, dostaneš navíc ještě jednu speciální lekci! Po ní určitě všechno pochopíš hned napoprvé.“
Tamara se hlasitě zasmála a na okamžik zmizela ze zorného pole nebohé dívky. Když se opět vrátila zpět, svírala v ruce silnou kovovou tyč. Poté poklekla vedle své oběti a potměšile jí řekla: „Určitě se ti to bude moc zamlouvat. Stačí jen, když si budeš představovat, že je to pořádně velký čurák. A ty přece zbožňuješ čuráky, nebo ne?“
„Ne, prosím ne, to ne!“ křičela zoufale strachem se chvějící dívka.
Sadistka ovšem samozřejmě nebrala na její úpěnlivé prosby ani ten nejmenší ohled. Brutálně jí zarazila tu mohutnou tyč do malé, sevřené pičky. Mladá dívka okamžitě zaskučela bolestí.
„Jsi připravená pokračovat?“ zeptala se po chvíli Tamara se širokým úsměvem na rtech.
„Ne, prosím ne, tohle přece nemůžu vydržet,“ žebronila tiše její oběť, ovládaná smrtelnou úzkostí.
„Ale můžeš, ty kurvo,“ odtušila Tamara s ledovým klidem a vzápětí zasunula tu chladnou tyč ještě hlouběji do její bolavé kundičky.
Mladá dívka se ihned zkroutila bolestí a nekontrolovatelně se třásla.
Tamara se jen nahlas smála. Viditelně ji to silně vzrušovalo.
„Tak vidíš, že jsi to vydržela. Vždyť je to jen pěkně velkej ocas, skutečně rajcovní ohon, co? Štětky, jako jsi ty, by měly s takovými ocasy šukat každý den, aby zjistily, jak vypadá pravá rozkoš.“
„Ne, prosím ne, už ne, přestaňte. Vždyť mně ji celou roztrhnete.“
Tamara se ještě moment rozmýšlela, než konečně jediným trhnutím vyškubla tu tyč ze široce roztažené kundy. Poté ji zvedla do výše a s vítězoslavným úsměvem ji ukázala všem přítomným ženám. Povrch lesklého kovu byl místy potřísněný jasně červenou krví.
„Má ještě některá z vás zájem o podobný zážitek?“ zeptala se nevybíravě. „Nebo radši budete držet, ty svoje nevymáchané držky a poslouchat?“

Vyšlo v roce 1996, takže dnes k dostání spíše v antikvariátu. A je to hnus.