James E. L.: Padesát odstínů šedé, …temnoty, …svobody

Přátelé, setkali jste se již s literární sračkou? Nyní máte příležitost, jsou toho tři hromady a jsou jich plná nejen knihkupectví, ale i sexshopy.
Padesát odstínů čehokoliv jsou v podstatě Harlekýnky na steroidech, nafouknuté na desetinásobek normální délky. Vtipnost knihy končí jejím názvem, který tvoří nepřeložitelnou slovní hříčku. Dějová linie je obvyklá – naivní chudá krasavice se setkává s bohatým sympaťákem, který ji zahrnuje láskou a přepychem. Aby děj vydal na více jak pět stránek, narážejí hrdinové na zápletku, kterou ovšem na konec statečně překonávají a žijí šťastně až do smrti. V případě Padesáti odstínů jsou tou zápletkou poněkud nestandardní sexuální preference hlavního hrdiny. Tedy nestandardní z pohledu hlavní hrdinky, jinak je každá začínající erosenka zná a nepovažuje za nic mimořádného. Od ostatních děl tohoto druhu se Padesát odstínů liší v tom, že tam, kde Harlekýnky končí vášnivým objetím a horoucími polibky, popisuje se v Padesáti odstínech jednoduchým jazykem i děj, z logiky věci následující.

„Ohni se přes tu lavici,“ řekne tiše.
Fajn. To dokážu. Ohýbám se přes měkkou hebkou kůži. Dokonce mi nechal župan. V nějakém klidném zákoutí mysli si překvapené uvědomuju, že mě ani nepřiměl si ho svléknout. Do háje, tohle bude bolet… já to vím. „Jsme tady, protože jsi s tím souhlasila, Anastasie. A utíkala jsi přede mnou. Uhodím tě celkem šestkrát a ty si to se mnou odpočítáš.“
Proč to kčertu prostě neudělá? Pokaždé z toho trestání dělá hotový tyátr.
Obracím oči v sloup, dobře si vědoma toho, že to nevidí.
Vyhrnuje mi župan. Z nějakého důvodu to na mě působí mnohem intimněji, než kdybych byla úplně nahá. Jednou rukou jemně laská mé hýždě, přejíždí teplou dlaní po obou půlkách až dolů ke stehnům.
„Dělám to proto, aby sis pamatovala, že přede mnou nemáš utíkat, a i když je to nadmíru vzrušující, ten pocit, že ode mě utíkáš, se mi nelíbí,“ zašeptá.
Je to ironie osudu. Před tímhle jsem přece prchala. A přitom by stačilo, aby rozevřel náruč, a místo útěku bych mu do ní vběhla.
„Taky jsi na mě protočila oči. A ty víš, co si o tom myslím.“ A najednou je to pryč – z jeho hlasu se vytratila veškerá úzkost a nervozita. Vrátil se zpátky, ať už byl kdekoliv. Slyším to z jeho hlasu, cítím to z prstů, kterými mě hněte – cítím, jak se atmosféra kolem nás mění.
Zavírám oči a připravuju se na první ránu. A ta vzápětí přichází, tvrdě na mě dopadá. A přináší všechno, čeho jsem se bála. Bezděčně vykřiknu a prudce zalapám po dechu.
„Počítej, Anastasie!“ houkne na mě.
„Jedna!“ zařvu na něj a zní to, jako bych zaklela.
Znovu mě švihne a tam, kam pásek dopadl, mě sežehne prudká bolest. Sakra, to pálí.
„Dva!“ zakřičím. Zdá se, že křičení pomáhá.
Slyším jeho dech, je trhaný a těžký. Zatímco já téměř nedýchám, jak zoufale pátrám ve svém nitru po troše vnitřní síly. Pásek se mi znovu zarývá do kůže.
„Tři!“ Nezvané slzy mi zaplavují oči. Proboha, je to těžší, než jsem si myslela – mnohem, mnohem horší, než když mi naplácal. Dává do toho všechno.
„Čtyři!“ vřísknu, když se do mě pásek zařízne zase. To už mi slzy stékají po tvářích. Nechci brečet. Hrozně mě štve, že brečím.
Přichází další rána.
„Pět.“ Teď to zní spíš jako přidušený vzlyk. Myslím, že v tuhle chvíli ho nenávidím. Ještě jedna, jednu ještě zvládnu. Zadek už mám v jednom ohni.
„Šest,“ zašeptám, když mě ta šílená bolest spálí naposledy. Slyším, jak za mnou upustil pásek na zem. A hned si mě tiskne do náruče, celý zadýchaný a cituplný. jenže já ho nechci ani vidět.
„Pusť mě. ne.“ Najednou zjišťuju, že se vzpírám jeho sevření a odstrkávám ho od sebe. Bojuju s ním. „Nedotýkej se mě!“ zasyčím. Napřimuju se a zabodávám do něj zlostný pohled. A on na mě třeští oči, jako bych měla každou chvíli vybuchnout, celý vyjevený a zmatený. Rozčileně si stírám slzy hřbety rukou a znovu ho vraždím pohledem.
„Tohle se ti opravdu líbí? Vidět mě takhle?“ Otírám si nos cípem rukávu.
Upírá na mě obezřetný pohled.
„Ty seš ale dojebanej zkurvysyn.“
„Ano,“ vyhrkne šokovaně.
„Neopovažuj se mi říkat Ano! Měl bys s tím svým svinstvem něco dělat, Greyi!“ A s těmi slovy se otáčím a odcházím z herny, tiše za sebou zavírám dveře.

Knihy se běžně prodávají, nicméně jejich zakoupení považuji za mrhání penězi.
Přeji dobrou zábavu.